HURÁÁÁÁ!

Jenom rychlej update :-) Michael už je na cestě na letiště a já ho ve 4 odpoledne vyzvedávám v Newarku. Nemůžu uvěřit, že jsme se dočkali :-) Trochu jsme trnuli, protože AirFrance měl stávku, ale díky bohu ji ukončili ve středu!
A poctivě jsem každý den odpočítavala Michaelovi na Fb :D Ale teda můžu říct, uff! Ještěže jsem začla až se 14. , nevěděla bych, co fotit :D

Prodloužení

Moje host family odeslala žádost o prodloužení - vzhledem k tomu, že prodlužuji s nimi, by to měl být rychlý postup. Dneska jsem obdržela e-mail, že APC mé prodloužení schválila a do 30 dnů obdržím rozhodnutí od Department of State. Až se tak stane, tak už nebude cesty zpět (samozřejmě mohu odjet dřív, ale já nikdy nevycouvám z toho, co jsem začala)... Když jsem dneska četla ten e-mail, tak jsem si říkala, jestli dělám dobře. Moje rodina je absolutně dokonalá, nemám nic, co bych mohla říct proti nim. Ale roky mi utíkaj a mne při návratu bude 25 let a co dál? Chtěla bych jít studovat medicinu (poctivě šetřím penízky, abych mohla začít), ale ta trvá 6 let - ve  32 teprve vylezu ze školy... pak spousta dřiny než ze mne bude atestovaný doktor... Zase si říkám, že i když odjedu teď v říjnu, nic nezměním - rok se v tom už ztratí... Taky (a hlavně) mám doma Michaela - nikdy by mi neřekl, ať jedu zpátky a plně mne podpořil v prodloužení, ale prostě oba se cítíme strašně - náš vztah je těžký pochopit. Začínáme 9. rok a já bez něj za poslední 3 roky (když nepočítám i tenhle au-pair rok) neudělala krok - kino, zábava, práce... všechno spolu... a najednou jsme od sebe takle daleko a nahrazujeme si to skypem - skypujeme každý den a pokud necestuju tak jsou to hodinový skypy ( všední dny 3-4 hodinky a víkendy celé dny) - děláme vše, co normálně - hrajeme hry, čteme spolu, diskutujeme - chybí ,,jen,, ten kontakt... váhala jsem, zda opravdu chci být další rok tak daleko, ale vím, že to zvládneme a vztah nám to nezničí. A já jsem tu opravdu šťastná - miminko miluju, rodinu taktéž, to, co tu dělám nenazývám prací - nikdo se na mne nemůže zlobit, ale au-pair práce není dřina, jak někteří pořád tvrdí - ANO, je to těžké na psychiku - jsme daleko od nejblížších a jsme neustále s rodinou, někteří z nás natrefí na špatné rodiny - mohou jít do rematch - jenže většinou si jen stěžují a nic nedělají... Je to nejspíš tím, že tohle není moje první ,,práce,,... a opravdu s dřinou na septické chirurgii nebo pakárnou v KFC se to srovnávat nedá... Za 10 dnů mi přijede Michael a až se s ním budu loučit, bude mi chybět pár dnů do konce 1. roku tady! Tak hrozně to utíká a vím, že tuhle pohodu potřebuju ještě jeden rok :-)

 

Během týdne se střídal déšť a neuvěřitelná parna - HROZNÉ! S mimi jsme byli v Mountain Lakes a udělali si fajn den na pláží s Andy.

Moje mimi je úžasné - prší? to nevadí, budem koukat ze dveří :-)

V sobotu jsme byli s HF v Princetonu - byl to moc fajn výlet, koukli jsme se po kampusu, udělali fotečky a rodinka mi koupila tričko, abych měla na památku :-) Při procházení kampusu jsem si uvědomila, jak hrozně moc mi chybí studovat. Ráda se učím a v Princetonu to na mne vysloveně dýchalo.

V neděli jsem byla s Andy ve Florham Parku na kolečkových bruslí - proboha, jak jsem měla vědět, že dvojkolečka jsou složitější než klasický brusle :D Když už jsme to ustály, tak základní otázka byla: A JAKŽE vlastně máme zatáčet :D Ale bylo to hrozně super i s těma dětma tam (taková piškotéka trochu :D). Pak jsme si zašly na večeři do Applebee a celou neděly si opravdu užily.

Dneska(pondělí) jsem byla u Andy, která se rozhodla, že musí přestěhovat pokoj :-D to byla akce tahat ten nábytek :D ale zvládly jsme to a já si ve Walmartu koupila úchvatňákovej plakát - Warm Kitty :-D

Fanoušci seriálu pochopí :-D

Mišička je už online - jede si do Prahy pro víza - trochu se bojím, aby se dostal na ambasádu včas, vzhledem k všem těm uzavírkám kvůli záplavám. Je mi hrozně smutno z toho, co se v ČR děje a hrozně mne mrzí, že už to zase odnáší ZOO - akorát ji obnovili a už zase evakuujou :-(